Obora Hvězda

aneb, kde bývala vojenská ležení

Obora Hvězda leží v těsném sousedství Bílé Hory na ploše 86 ha. Založil ji Ferdinand I. na pozemku břevnovského kláštera. Nejprve sloužila pro královské honitby, slavnosti i diplomatické návštěvy. Ferdinand Tyrolský, mladší syn Ferdinanda I. a místodržící v Čechách, započal r. 1555 s výstavbou letohrádku na půdorysu šesticípé hvězdy. Letohrádek byl dokončen na podzim 1556. Obora sloužila i vojenským účelům. 8. 11. 1620 se u její zdi v místě zvaném Světlička odehrála nechvalně proslulá bitva na Bílé Hoře a od té doby téměř pokaždé, když cizí vojska vtrhla do Prahy, sloužila jako vojenské ležení a byla pleněna. V 18. století zde byla zřízena bažantnice a letohrádek byl podle pokynu Josefa II. upraven jako sklad střelného prachu. Dnešní podoba obory pochází většinou z r. 1797, kdy byla přeměněna v anglický park se třemi alejemi. V roce 1937 bylo upraveno nejbližší okolí letohrádku a od r. 1993 je obora postupně revitalizována – jsou zde vysazovány nové stromy místo starých a nevhodných. V oboře převažují buky, duby, jedle a habry. Větší část obory je v rovině, jen malá část na západě je v prudkém svahu. Ve spodní části obory najdeme také louku s mokřadem a rybníčkem. V ohradní zdi se nachází čtyři brány: Libocká, Ruzyňská, Břevnovská a Bělohorská. Proti Libocké bráně stojí kamenná socha Jana Roháče z Dubé a při severní stěně socha Husitské bojovnice. Letohrádek a obora Hvězda byla v roce 1962 zapsána do seznamu národních kulturních památek.

Modrá trasa: Startujeme u Břevnovské brány a po pěšině, která zhruba sleduje zeď obory, se dostáváme po 500 m k Libocké bráně. Dalších asi 100 m pokračujeme alejí a odbočujeme na první pěšinu doprava, stále máme na dohled zeď obory. Po kilometru běhu přichází prudké klesání, které opatrně seběhneme (vpravo se pod námi objeví malý rybník) a pokračujeme až k první větší křižovatce. Zde zahneme doprava a přes potok pokračujeme až na křižovatku pěšin na dohled od vilové zástavby, kde zatáčíme doleva a táhlým stoupáním se dostáváme na pěšinu podél zdi po které budeme pokračovat až do cíle. Po 300 m můžeme vlevo pod námi zahlédnout stavbu věžičky vodárenské štoly. Za ní nás čeká mírné, ale nepříjemné stoupání až k Bělohorské bráně, odtud běžíme jíž po rovině až do cíle u Břevnovské brány.

Červená trasa: Vybíháme po menší cestě vpravo od hlavní cesty, směřující k letohrádku. Po 500 m přibíháme na křižovatku cest (na dohled od Libocké brány) a zatáčíme doleva. Pěšina nás dovede po 150 m na křížení pěšin, kde se dáme doleva na pěšinu zhruba rovnoběžnou s hlavní alejí. Po této cestičce absolvujeme dalších zhruba 700 m a křižujeme dvě hlavní cesty. Od druhé mírně sbíháme až ke zdi obory, kde zatáčíme prudce doleva a stoupáme k Bělohorské bráně. Zde zatáčíme vlevo na pěšinu, vedoucí zhruba mezi zdí obory a hlavní alejí. Po 100 m přibíháme na další křižovatku cest, kde volíme pravou variantu a kolem významného stromu přibíháme na hlavní cestu na dohled od Břevnovské brány, kde je cíl okruhu.

Žlutá trasa: Vybíháme po menší cestě vpravo od hlavní cesty, směřující k letohrádku. Na prvním větším rozcestí uhýbáme lehce doleva, kolem dětského hřiště se dostáváme na křižovatku cest, kde zatočíme doleva a běžíme a až na širokou hlavní cestu. Zde se dáme opět doleva a v dálce již vidíme Břevnovskou bránu, cíl okruhu.