Hostivařský lesopark

aneb okolím Botiče a přehrady
Lesopark vznikl v 60. letech minulého století (rozloha 146 ha) společně s Hostivařskou přehradou, která byla vybudována jako ochrana proti záplavám na Botiči. Hostivařská přehrada byla vystavěna v letech 1959–1963 přehrazením koryta potoka Botiče a zatopením lesnatého údolí, kterým tento potok protékal. Vznikla tak nádrž, jejíž hladina v letním období zaujímá plochu cca 35 ha a objem vody v tomto období činí 1 310 000 m3. Nádrž je díky snadné dostupnosti městské hromadnou dopravou využívána k rekreaci prakticky všemi obyvateli Prahy. Hostivařská přehrada je zároveň také významným regulačním prvkem v případě vzniku povodní. Rozsáhlá vodní plocha navíc zlepšuje celkové klimatické a hydrické podmínky oblasti v období sucha. Celý areál se nachází v katastrálním uzemí Hostivaře a Petrovic. Areál netvoří souvislý lesní porost (největší zastoupení má borovice lesní, lípa srdčitá, dub letní a zimní a modřín evropský), ale „lesopark“ s hustou sítí cest a rekreačními loukami. Zalesňování bylo zahájeno v roce 1959 a většina prací byla do pěti let dokončena. Pouze stráně nad nynější Hostivařskou nádrží byly zalesněny jako protierozní opatření již počátkem 20. století. Při výstavbě Hostivařské nádrže byla část těchto lesů zatopena. V lesoparku bylo postupně vybudováno velké množství dětských herních prvků, altánů a laviček. Územím prochází červená turistická značka, naučná stezka „Povodím Botiče“ a řada cyklotras. V lesoparku jsou také značené trasy pro jízdu na koních a nové lanové centrum. V západní části lesa (Chodov) se nachází hájovna se zookoutkem a rybníčkem pro vodní ptactvo. Známé je koupaliště na břehu Hostivařské nádrže s písečnými plážemi a řadou dalších atrakcí. Ve východní části lesoparku najdeme vrch Kozinec, na kterém jsou málo znatelné stopy historického hradiště Šance, které je archeologickou památkou. Rozkládá se na skalnatém ostrohu obtékaném ze tří stran Botičem a je situováno na území, které bylo v průběhu celého pravěku hustě osídleno.

Lesoparkem protéká nejznámější pražský potok Botič. Botič je také nejdelším pražským potokem, který protéká velmi rozmanitým terénem. Na jeho březích nalezneme jak hustě zastavěné plochy, tak relativně neporušené přírodní lokality. Ve střední části, pod Hostivařskou přehradou, má Botič podobu přirozeně meandrujícího toku s řadou tůní. Toto území, s výskytem chráněných a ohrožených druhů ptactva a společenstvem vodních živočichů, je vyhlášeno jako přírodní památka Meandry Botiče. Potok v této lokalitě vytvořil až dva metry hluboké meandrující koryto, vytvářející na soutoku s Hostivařskou přehradou rozlehlé mokřadní stanoviště. Dolní část toku je pak již silně ovlivněna zástavbou a koryto potoka je v této části souvisle upraveno a opevněno. Jméno Botič dostal potok od slova „bobtnání“ (zatápění), které zapříčiňovaly přívalové srážky v jeho povodí.

Modrá trasa: Hned po startu sbíháme po malé lesní pěšině (vedle lanového centra) na hráz Hostivařské přehrady, na kraji hráze zatáčíme doprava a pokračujeme po asfaltce směrem na Petrovice. Po 400 m od hráze zabočíme doleva na nenápadnou pěšinu, která nás krátkým, ale velmi náročným stoupáním dovede až k malé zahrádkářské osadě a po chvíli i k louce s novým dětským hřištěm. Hřiště máme po pravé straně a stále stoupáme až na asfaltový chodník, po kterém se dáme doprava a na další křižovatce po 100 m hned doleva. Po asfaltové cestě běžíme až na okraj Hostivaře, kde zatáčíme doleva na šotolinovou cestu podél zahrádek. Na kraji zahrádek se dáme doleva a po 100 m doprava (stále po šotolinové cestě) a mírně klesáme po cestě, která vede uprostřed louky. Zhruba na metě dvou kilometrů míjíme informační tabuli, upozorňující na zbytky blízkého hradiště Šance a prudkým klesáním sbíháme až k výpusti Hostivařské přehrady. Cesta, po které jsme přiběhli změnila svůj povrch na asfaltový a my po ní pokračujeme až k silnici, kde se dáme doprava. Po 100 m silnici opustíme a zatočíme prudce doleva do svahu, kde po malé pěšině vybíháme k zahrádkám. Zahrádkářskou kolonii obíháme zprava až na širokou cestu, po které zatáčíme doprava na blízkou křižovatku, kde se dáme doleva a mírně klesáme po cestě, která nás přes louku dovede až k bývalé točně autobusů, kde je cíl okruhu.

Červená trasa: Začínáme na široké šotolinové cestě při vjezdu na parkoviště, po 300 m přibíháme k zahrádkářské osadě, za kterou odbočujeme prudce doprava na menší cestu podél plotu zahrádek.
Na rohu osady máme v nohách zhruba půl kilometru  a pokračujeme po cestě, která nás nejprve mírným klesáním a následným krátkým stoupáním přivádí k louce s altánkem a dětským hřištěm. Zde pokračujeme po cestě zhruba rovnoběžně s ulicí Mírového hnutí až k malému rybníčku na kraji lesa, kde uhýbáme doleva a běžíme podél vody až na kraj ulice U Přehrady, kde zahneme opět vlevo a po široké cestě běžíme zpět do lesa, po 300 m přebíháme louku a za dalších 100 m na výrazné křižovatce zatáčíme doprava na mírně klesající cestu, která nás dovede až k bývalé točně autobusů, kde je cíl okruhu.

Žlutá trasa: Začínáme stejně jako červená trasa po široké šotolinové cestě při vjezdu na parkoviště, po 300 m přibíháme k zahrádkářské osadě a pokračujeme okolo osady přes první křižovatku cest až k rozlehlé louce, na jejímž okraji se dáme vlevo a mírně klesáme až na křížení cest s altánem, kde odbočíme doleva a pokračujeme přes louku až k asfaltové točně, kde je cíl okruhu.